Mikrobiom a obezita
„To, co máme v našich střevech, může připomínat deštný prales se všemi vztahy, které v něm existují, nebo naopak po léčbě širokospektrými antibiotiky spáleniště, které následně osídlí jen určitá monokultura,“ uvedl doc. MUDr. Jan Gojda, Ph.D., z Centra pro výzkum výživy, metabolismu a diabetu 3. LF UK a FTN v Praze. Mikrobiomu ve střevech podle něho prospívá pestrá strava bohatá na vlákninu, fyzická aktivita, ale i respekt k chronobiologii, tedy správnému rozložení spánku a bdění v závislosti na fázi dne.
Specifické složení mikrobiomu pak podle něho mají pacienti s obezitou. Látky, které jim ve střevech vznikají, mohou vytvářet slabý chronický zánět, který dlouhodobě postupně vede k diabetu. Obezitou přitom trpí 30 procent Čechů, nadváhou pak dalších 30 procent. „Pokud lidstvo na celém světě čelí nějakému zásadnímu zdravotnímu a socioekonomickému problému, pak je to pandemie obezity. Ta je zároveň nejen jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro rozvoj diabetu, který dnes atakuje deset procent české populace, ale také nárůstu nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, která stojí na čelních mortalitních příčkách.
Obezita je tedy podklad pro největší zabijáky rozvíjejícího se světa,“ uvedl doc. Gojda s tím, že v ČR je aktuálně obézních již i 30 procent dětí. „Tato situace značně omezuje léčebné možnosti. Trendy v incidenci a prevalenci stojí proti nám. Až nám 16leté dívky vážící 200 kg, které máme dnes v ambulanci, dorostou do dospělosti, skutečně hrozí to, o čem se již hovoří v USA. Může dojít ke zvrácení trendu prodlužování očekávaného dožití právě v souvislosti s touto pandemií,“ dodal.
Již dnes je známa existence řady faktorů na úrovni vztahu mezi střevním mikrobiomem a makroorganismem, které souvisejí s rozvojem obezity. Jedním z nich je již zmíněná dysbióza, která souvisí s vyšší propustností střeva. Pokud naše bakterie ve střevě žijí, fermentují vše, co stravou přijmeme, a produkují celou řadu působků, označovaných jako postbiotika (např. mastné kyseliny s krátkým řetězcem atd.), které s lidským organismem komunikují.
To, co se k nám za normálních okolností nedostává, jsou látky, které zůstávají ve střevě a jsou pro nás potenciálně patogenní. Ty pravděpodobně prostřednictvím propustného střeva způsobují chronický zánět mírné intenzity. Je‑li něco, co rozhoduje o tom, zda obézní člověk dostane DM, nebo nikoli, je to právě dlouhodobá přítomnost tohoto chronického zánětu nízké intenzity, který následně spouští řadu patologických kaskád vedoucích k manifestaci diabetu.
Hledání individuální superstravy
Již dvacet let existují studie dokladující na animálních modelech, že existuje vztah mezi mikrobiomem a rozvojem DM, respektive obezity. První z nich ukázaly, že existuje něco takového jako obézní mikrobiom a že naše mikrobiota rozhoduje i o tom, kolik energie jsme ze stravy schopni zresorbovat, kolik si jí sekvestrujeme ve střevě, i o tom, jak které substráty nakonec subtilizujeme. Toto poznání se rychle posunulo ke snaze vyvinout účinné možnosti, jak intervenovat na střevní miktobiom jako spojník mezi stravou a zdravím jeho hostitele. Počet studií za posledních dvacet let narostl z nuly na 300 probíhajících klinických hodnocení. Jak se ukazuje, možností, jak intervenovat, je mnoho, od změny substrátu, tedy tzv. prebiotika, přes komplexní dietu až po fekální mikrobioterapii nebo podávání konkrétních postbiotik do tlustého střeva.
Problémem většiny studií jsou v současné době chybějící dostatečné fyziologické základy o vztahu mikrobiomu a hostitele. Na otázku, zda modelové populace se specifickým stravováním mají specifický mikrobiom a nakolik se liší, odpověděla jedna ze studií, která potvrdila, že mikrobiální rozdíl je prakticky minimální. Pokud se člověk stravuje tři roky exkluzivně veganskou stravou, jeho mikrobiom se příliš nezmění, avšak změní se jeho produkce, tedy metabolická aktivita mikrobiomu. Tyto poznatky pomáhají predikovat u individuálního člověka potenciální odpověď na konkrétní dietní režim.
Jak odborníci zdůrazňují, mikrobiom není jen v nás, ale i mimo nás, a je již obecně známo, že diverzita individuálního mikrobiomu koreluje. Posouváme se v chápání zdraví člověka k tzv. One Health konceptu, v němž environmentální faktory a faktory našeho individuálního zdraví spolu úzce souvisejí. Žijeme v dynamicky se měnícím prostředí s evolučním odkazem, lidský holobiont se však adaptuje výrazně pomaleji. „Sice dnes neumíráme na infekce, ale brzy nás dožene pandemie obezity. Pokud bychom byli někdy schopni poznat základní vztahy mezi substrátem, producentem a metabolitem, který na nás následně působí, budeme možná jednou schopni našim pacientům nabízet personalizovanou dietní intervenci jako první linii léčby obezity, diabetu, nebo i jako prevenci. Tak daleko ale zatím nejsme,“ poznamenal doc. Gojda.
Životosprávné intervence často v klinické praxi podle doc. Gojdy nefungují, protože odpověď organismu je velmi heterogenní. I proto dnes lékaři nemohou každému slíbit, že pokud se nebude přejídat a bude se více hýbat, skutečně zhubne. Geneticky je každému dáno něco jiného a zřejmě je na vině právě i náš mikrobiom. „Je možné, že kdybychom byli schopni popsat základní výchozí složení a co mikrobiom produkuje, byli bychom schopni nabídnout jedinci takovou intervenci, na kterou on bude dobře odpovídat,“ dodal s tím, že průmysl má náskok a personalizovaná intervence směřovaná na střevní mikrobiom se dnes stává obrovským hitem.
Zatím ale ani zde není dostatek důkazů k potvrzení, že něco takového funguje. Česká mikrobiomová společnost přijala stanovisko, podle něhož zatím nelze říci, co přesně znamená zdravý mikrobiom a jak by měl vypadat. Mikrobiom je vždy hodnocen v kontextu konkrétního člověka a v populačních studiích není jednoduché jedinci ušít na míru jeho personalizovaný potravní doplněk. Současný stav vědeckých poznatků ani naše technické možnosti aktuálně neumožňují predikovat přesné „chování“ mikrobiomu nebo na základě jeho složení navrhnout individualizovaný přípravek, který povede k předem definované konkrétní dlouhodobé a udržitelné změně.